KATEŘINA AŠENBRENNEROVÁ

Kateřina pochází z malé vesničky na jižní Moravě, ale s rodinou žije u Českých Budějovic.

Do Budějovic kdysi odjela studovat obor arteterapie. Jejím učitelem byl malíř Milan Kyzour st. a vždy si ve své práci přál, aby jeho obrazy měly pozitivní dopad na člověka. V tomto s ním Kateřina naprosto souzní. Jak sama řekla „Obrazy by měly být malovány pro pozitivní dopad na člověka“. Často nemaluje danou situaci, nebo příběh tak, jak se doopravdy stal, ale tak, jak by si přála, aby se stal. V obrazech je prý čas na příběhy, na všechny odbočky i náznaky. V názvech jejích obrazů divák najde další význam či rozměr namalovaného díla. Název či popisek rozšiřuje to, co na první pohled není vidět. A to Kateřinu tolik baví…

K jednomu z jejích oblíbených obrazů namalovaných pro naší „Podzimní výstavu“ patří i text z knihy „Šeptuchy“ od Aleny Sabuchové.

„O křivdách se vždy mluví jako o červených nitkách, které zarůstají do země. Občas je vytahujeme a čekáme, že zapustily kořeny. Drží nás, ani nevíme jak silně, dokud chodíme po téhle zemi, nakonec se roztrhnou jak pavučina, možná je někomu přenecháme, i křivd se občas těžko vzdáváme.“

Obrazy této dnes již jihočeské malířky jsou plné záhadných i něžných příběhů, hádanek i záhad. Jsou plné teplých odstínů, barev zapadajícího slunce, záře letního dne i podzimních vůní. A pak nastane zima. A ani zima není nevlídná. Spíše cítíte chlad zimního dne a teplo v chalupě u kamen.